"Malý kontinent" z výšky i z hlubin džungle

Ostrov všech tváří nebo malý kontinent. Tak je nazýván nevelký kanárský ostrov Gran Canaria. Přes travnaté louky, borovičnaté lesy, vyprahlé sopečné pustiny a červená skaliska až k bílým pouštním dunám s plážemi u Atlantického oceánu. Různorodost tohoto místa jsme prozkoumali v naše týdenním putování. Podělím se s vámi o pár fotek a střípků z našeho pozkouškového výletu. // únor 2017

Roque Nublo, nejslavnější skála Gran Canarie v samém středu sopečného pohoří

borovičnaté lesy obalují krajinu nejen na travnaté půdě

západní výhled ze středu Gran Canarie na ostrov Tenerife a nejvyšší horu Španělska Pico de Teide

travnatá úbočí hory Tamabada

You shall not pass

Opět jako v Pyrenejích nezklamalo vtipné španělské značení. Turistické tabule s mapkou nám dávaly naději z naší tam-a-zpět cesty udělat okruh přes místní vesničky. To by však nebylo Španělsko kdyby značená turistická cesta nekončila závorou, cedulí soukromý pozemek a výhružně vypadající podobiznou místního hafana. Nezbylo nám však než elegantně závoru obejít a s úsměvem pokračovat skrz banánovou plantáží. Dobrá nálada nás přešla v momentě nalezení několika brokovnicových patron a prázdné (ale dost velké) psí boudy. S rychlým krokem si to tedy brázdíme banánovníky až k dvoumetrové ozubené bráně (samozřejmě zavřené). “To přelezem přes támhletu zídku!” ozve se geniální nápad. Když jsme ale zjistili, že na druhé straně zdi je čtyřmetrová hloubka, přestali jsme doufat v návrat ve zdraví. Žádná vejška ale nezastaví čehuny, když jim je možná v patách rozzuřený Kanárčan s brokovnicí a vlčákem. Seskok se povedl bez zranění a my zase neuplatnily naše pojištění, i když vyhádat něco podobného s pojišťovnou by byla nepochybně zajímavá výzva.

soutězka Barranco de la Virgen

další návštěvník soutězky Virgen // foto Natálka G.

Do mračen pralesa

Stoupáme od moře 1400 výškových metrů na vrchol hory Tamabada. Zatímco však krájíme první kilometry po travnaté a místy skalnaté krajině strhne se slušnej liják. Vzpomeneme si však, že je únor a ostatní, co s náma nejeli, mrznou v Čechách, a tak se zatnutými zuby pokračujeme v tričku dál. Vrchol nebyl vrchol! Jestli jsme si mysleli, že na vršku bude krásná skalnatá vyhlídka s pohledem na mračnou inverzi, tak jsme si to mysleli špatně. Vrchol byla pralesní placka zabalená mlhou, avšak s krásným klidným kouzlem. Nádheru této chvíle nám zpestřila místní ochránkyně přírody, která nám udělala kávičku ve svém garážovém kumbálu. Když jsme se jí ptali, kde je Slunce, tak jen zasakrovala, že tu už 10 dní žádné nebylo. Ehm, asi bychom opravdu měli lépe zkoumat počasí...

výhled z vesničky Artenara do středohoří, vlevo Roque Nublo

sestup z hory Tamabada do osady Lugajeros

výstup na vrchol Altavista z vesničky El Risco

pohled do středohoří těsně pod vrcholem Altavista

sopečný kráter Bandama

Jak jsme s knězem přenášeli kládu

Jeden den foukalo. A hodně! Tak moc, že se záběry létajících popelnic objevily další den ve večerních zprávách. My se rozhodli autoturisticky projet zajímavá horská městečka. Po hodině kymácení auta ve větru na horských silničkách nás zastavil mávající člověk. Ohozen jak kněz jedoucí na ranní kázání. Před jeho autem ležely přes silnici dva vyvrácené stromy. Pečlivou koordinací humanitně zamýšlejícího jedince jsme odnesli jeden kmen na stranu. Kněz na nás pak zamával blátivou rukou a autem podjel druhý, ještě napůl vyvrácený strom. My samozřejmě následovali činy světce, a tak náš opel corsa prosvištěl pod borovicí též. Ten den jsme potkali ještě několik stromů přes silnici a pár jich odstranit nebo objet zkrátka nešlo. Putování jsme tedy přesunuli k hlavnímu městu Las Palmas, kde vzduchem lítaly jen odpadky a turisti.

město Teror v severní části ostrova

kouzelné uličky městečka Teror

Bazilika Nuestra Señora del Pino v městečku Teror

skvělé místní tapas ve vesničce Mogán // foto Natálka G.

písečné duny Maspalomas